Příběh tonky: záchrana deštného pralesa fazolku za fazolkou
Když vám někdo řekne, abyste si představili amazonský deštný prales, pravděpodobně vás napadnou stromy. A barevná tapiserie tropických ptáků a divoké zvěře; jaguáři, tapíři, opice a obrovská spousta hmyzu. Možná se zamyslíte i nad odlesňováním, protože celosvětové povědomí o problémech, kterým největší les na světě čelí, se v posledních letech značně zvýšilo.
Ale ať si představíte cokoli, pravděpodobně to nebude sladce vonící fazole tonka, natož zmrzlina, sladkosti nebo parfémy, ve kterých je obsažena. Tyto aromatické fazole ovšem rostou právě v Brazílii, uprostřed amazonského deštného pralesa, kde je sklízejí lidé z původních domorodých komunit. Tyto aktivity jim nejen poskytují další příjem, ale pomáhají jim také v ochraně stromů deštného pralesa před kácením a ničivým odlesňováním za účelem budování dobytčích farem, těžby nerostných surovin nebo dřeva.
Fazole tonka jsou plody stromu, který se nazývá silovoň obecný. Patří do čeledi bobovitých a dorůstá až do výšky 30 metrů. Fazole se hojně využívají v potravinářství, přidávají se do parfémů a používají se také ve farmacii. A co víc, fazole tonka jsou nedestruktivní plodinou, která může pokojně růst vedle celé řady jiných rostlin a vegetace. Sbíráním a sušením vonných bobů si domorodé komunity mohou zajistit další příjem a zároveň podporují regeneraci a pomáhají chránit amazonský deštný prales.
Amazonský deštný prales je největší deštný prales na světě. Rozkládá se na území více než osmi zemí v Jižní Americe, přičemž téměř 80 % připadá na území jediné země – Brazílie. Miliony lidí, zejména domorodých skupin, jsou na něm životně závislé – představuje pro ně zdroj potravin, materiálu a léků. Navzdory tomu byla za posledních 40 let celá jedna pětina oblasti odlesněna. Aby bylo možné toto území účinně chránit, zavedla vláda jeho legislativní ochranu – a míra odlesňování se od roku 2004 snížila. Kontrola celé rozsáhlé oblasti je ovšem problematická, takže k odlesňování na mnoha místech stále dochází.
Asi není překvapením, že oblasti, kde je les nejhustější, jsou právě oblastmi, ve kterých žijí domorodé komunity – a ty představují pro vnější svět zakázané území. I když jsou domorodci jedinými lidmi, kterým zákon kácení stromů v lese povoluje, oblasti, kde si tito lidé budují své domovy, i nadále vzkvétají.
V Brazílii mají území, která patří původnímu obyvatelstvu, právní formu chráněného území. To znamená, že domorodí obyvatelé mají na své původní pozemky trvalé a výlučné právo. Z právního hlediska tedy není žádným cizincům dovoleno vstupovat na území domorodých obyvatel bez povolení federální vlády a není zde povolen žádný průmysl, protože by mohl zničit lesní ekosystém, na kterém jsou domorodá kultura a její živobytí založeny.
Nákupčí Lush Lívia Fróes vysvětluje: „Pozemky domorodých kmenů jsou mnohem zalesněnější než nechráněná země. Mimo hranice chráněné oblasti najdete farmy, monokultury. Nepoznáte, že se jedná o oblast Amazonie. Uvnitř hranic naopak najdete stromy a skutečný amazonský prales. A právě tady začíná původní území. Rozdíl je obrovský.
Ochrana původního lesa federálním zákonem znamená, že farmáři nemohou své pozemky neustále zvětšovat, aby zde pěstovali sóju nebo vysazovali jinou monokulturu. Ochrana funguje jako štít. Nikdo tam nemůže přijít a začít kácet stromy. V těchto oblastech mohou žít pouze legální domorodé skupiny.“
Nařízení však nechrání les úplně. Prosazování práva může být v celém rozsáhlém regionu slabé a hrozby pro původní území a další chráněné oblasti se stále zvětšují: riziko pro tuto oblast představují nejen nelegální těžba dřeva a zlata, ale také budování vodních přehrad, a dokonce i politické boje.
S některými domorodými kmeny spolupracují nevládní organizace (NGO). Snaží se domorodcům pomáhat a chránit jejich společnost a území před těmito hrozbami.
Adriano Jerozolimski z organizace Protected Forest Association vysvětluje: „Domorodé skupiny představují budoucí jistotu Brazílie a celého světa. V Brazílii žije 252 původních kmenů a národů s neuvěřitelně rozmanitými znalostmi o lesích, řekách a formách organizace, které mohou být, a již jsou, inspirací pro další krok organizace místních a globálních společností.
„Když se podíváme na části lesů a řek, které zůstaly dodnes zachované, tak velmi snadno zjistíme, že tam, kde žijí domorodé a jiné původní kmeny, stále existují lesy!“ Role původního obyvatelstva při zachování, a dokonce zvyšování biologické rozmanitosti je klíčová!“
Jednou z důležitých strategií je pomoci domorodým komunitám získat přístup na trhy, kde by mohly nabízet své udržitelně získávané dřevařské výrobky a získávat za ně prostředky, které potřebují na nákup hotových produktů, bez nichž se po kontaktu s vnější společností již nedokážou obejít. Nevládní organizace hrají důležitou roli v tom, že domorodým skupinám mohou vysvětlit fungování kapitalistické kultury vnější společnosti a také povahu hrozeb, kterým domorodci čelí.
Udržitelný příjem plynoucí z přírodních produktů, jako jsou fazole tonka, v kombinaci s informacemi a podporou při sledování a dohledu nad územím se ukazují jako klíčové aspekty pro udržení nedotčených původních území a kultur v rozsáhlých oblastech brazilské Amazonie.
Lush nakupuje fazole tonka od různých kmenů žijících v povodí řeky Xingu, v jihovýchodní oblasti brazilské Amazonie, která je důležitou oblastí přispívající v Brazílii k biologické rozmanitosti. Nákupčí Livia vysvětluje, že díky podpoře regenerativního obchodu v této oblasti zůstávají zachována jak domorodá společenství, tak deštný prales. Říká: „Území řeky Xingu je jasným ukazatelem environmentální rozmanitosti brazilského amazonského pralesa, protože tvoří jeden z nejrozsáhlejších souborů vzájemně propojených chráněných oblastí na světě. Environmentální diverzita je zde značná a zahrnuje dva biomy (Amazonie a Cerrado) se stovkami lesních území, v nichž sídlí několik komunit s různými kulturami a jazyky.“
Sběru fazolí tonka se věnují komunity Kayapo, které jsou zastupovány třemi místními nevládními organizacemi, AFP, Kabu Institute a Raoni Institute. Nevládní organizace komunit Kayapo se spolu s ostatními původními obyvateli z povodí řeky Xingu a jejich partnery pod vedením nevládní organizace Imaflora podílejí na iniciativě inovativního integrovaného osvědčení o původu s názvem Origens Brasil. Prodej fazolí tonka, které se sbírají ze země v období sucha (od června do září), se ukázal pro komunity jako důležitý alternativní příjem.
Plody tonky se sbírají v lese ze země, kam padají po dozrání z korun stromů. Lidé je odnášejí do vesnice, kde je ručně vylupují ze skořápek. Poté se nechávají na slunci uschnout – během tohoto procesu mění barvu na tmavě hnědou. Sladké fazole, které voní jako ostřejší vanilka, se poté shromáždí a odnesou do skladů v místních městech, kde se balí a odesílají do Lush UK.
Společnost Lush nakupuje tonku přímo od komunit, které ji sbírají – vyhýbá se prostředníkům, kteří si berou část zisku. A co víc, Lush se snaží platit komunitám za tonku předem, místo toho, aby platbu zdržovala, dokud nebude zboží odesláno na pevninu. To znamená, že komunity dostanou peníze, které potřebují, co nejrychleji – podpoří je, aby pokračovaly v každoročním podnikání a v kultivování lesa. Zatímco si tedy užíváte svou oblíbenou sladkou lahůdku z fazolí tonka, můžete si být jisti, že vám pomůže zachovat také tento regenerativní a udržitelný obchod v Amazonii. Bezva!