Průvodce samo-konzervací pro začátečníky

Celkem 90% produktů Lush je samo-konzervačních, což znamená, že do nich nemusíme přidávat žádné syntetické konzervanty, aby zůstaly čerstvé.

Ale není to tak jednoduché, jako prostě jen syntetické konzervanty odstranit. Složení musí být perfektně vyvážené, aby všechny ty krásné produkty byly efektivní, praktické, co nejdéle vydržely a byly zkrátka stejně dobré jako jejich konzervované protějšky. Spoluzakladatelka a vynálezkyně Lush Helen Ambrosen vysvětluje: „Kosmetika je pro nás druh umění. Když vytváříte produkt, je to jako malovat obraz, a chcete dát věci dohromady tak, aby mělo dílo ten nejlepší možný efekt. Nezáleží na tom, jak bio, nebo 'zelený' produkt to je, když nefungue, zákazník ho nechce, takže musíme vymýšlet receptury, které zachovávají benefity.“

Představte si, že pořádáte večeři. Pozvete všechny přátele a vaříte nějakou svou vyhlášenou dobrotu, třeba con carne, a špagety carbonara nebo indickou omáčku. Vše jde jako po másle, dokud jeden z vašich hostů nepřizná nějaký dietetický požadavek... Možná je vegan, celiatik, nebo má alergii. Jakékoli jsou požadavky, váš recept je potřeba upravit. Když chcete, aby bylo vaše jídlo dokonalé, nemůžete prostě jen vynechat problematickou ingredienci. Ne, musíte prozkoumat a posoudit celý recept a zajistit, aby textura, chuť i vůně byly stejně dobré, jako předtím. Nechcete zklamat žádného ze svých hostů, zvláště pak ty, kteří se již s vaší specialitou setkali a přišli v očekávání určité chuti, kořeněnosti, krémovosti či vůně. Aby byla vaše party s večeří úspěšná, musíte se dívat na svůj recept jako na komplexní recepturu.

Problém s „volnou vodou“

Pojmy „volná voda“, nebo také „aktivita vody“ odkazují k vodě, která není chemicky vázaná, a kterou tedy mikroorganismy mohou využívat k reprodukci. Jako všechno, co žije, potřebují i mikroorganismy vodu a živiny k tomu, aby rostly, a proto jsou produkty s vysokým obsahem vody (např. sprchové gely), perfektním prostředím pro reprodukci bakterií. Aby se tedy zkazitelné produkty udržely čerstvé a bezpečné, musí být buďto redukována volná voda, nebo musí být množení mikrobů kontrolováno konzervanty.

K zastavení množení mikrobů v produktech založených na vodě mohou být použity syntetické konzervanty, jako jsou parabeny. Ke redukování množství vody, kterou jsou mikrobi schopni využít, se dají také použít přírodní absorpční materiály jako jíl nebo ve vodě rozpustné složky jako sůl a cukr. Nahaté tuhé produkty obsahují minimální množství vody, což znamená, že nepotřebují žádné přidané konzervanty.

„Samo-konzervování“ v praxi

Experimentování se způsoby, jak udržet množství volné vody na minimu dospěly k bodu, kdy mohou i tekuté produkty jako sprchové gely být zcela samo-konzervační. Vyvažováním množství vody, másel, olejů, bezpečných syntetických očistných látek a báječných přírodních ingrediencí je možné vyrábět kosmetiku téměř výhradně jen z těch materiálů, které prospívají pokožce či vlasům.

Je to delikátní proces, jehož aplikace na více a více produktů vyžaduje mnoho času a úsilí. Složení musí být perfektně vyvážené, aby všechny ty krásné produkty byly efektivní, praktické a co nejdéle vydržely, aniž by bylo zapotřebí syntetických konzervantů.

Celé je to otázka vyváženosti a změny přístupu – naučit se pracovat s našimi mikrobími přáteli, spíše než proti nim. „Silně konzervované produkty jsou schopné zlikvidovat mikroflóru, která chrání vaši pokožku,“ vysvětluje Helen, „a my chceme, aby naše produkty byly lepší. Chceme, aby pro zákazníka měly skvělé účinky a byly bezpečné, a chceme toho dosáhnout přirozenou cestou. To nás dovedlo ke spřátelení s našimi mikrobiálními kamarády.“

Kosmetický „vědec“ a vynálezce produktů Daniel Campbell popisuje obtížnost vyrovnávání množství vody a olejů v samo-konzervační verzi krému Dream Cream, produktového typu nazývaného emulze, ve kterém se voda s olejem mísí dohromady.

Vysvětluje: „Museli jsme zajistit, aby emulze byla dostatečně vláčná na to, aby se mohly oleje absorbovat do mazu, který se nachází na pokožce, jenže bakterie velmi rády žijí v tekutém prostředí tvořeném vodou a olejem. Co bylo potřeba udělat, bylo vytvořit jejich vyvážený poměr tak, aby byla konzistence dostatečně vláčná pro absorbování vaší pokožkou, a zároveň natolik hustá, aby se do ní mikroorganismy nedostaly. Zjistili jsme, že mírné redukování množství vody a zvýšení obsahu oleje, glycerinu a kakaového másla nás dostane přesně k takové rovnováze, jakou potřebujeme, a to velmi specifické rovnováze.“

Samo-konzervační nebo bez konzervantů?

Označení „bez konzervantů“ je poněkud ošemetné, jelikož z něj vyplývá, že produkt neobsahuje žádné konzervanty. Tímto problémem se zabývají experti Jon J. Kara a Donald S. Orth ve své publikaci Preservative-Free and Self-Preserving Cosmetics and Drugs: Principles and Practice (1996) („Samo-konzervační nebo bez konzervantů v kosmetice a léčivech: Principy a praxe“). Vysvětlují: „Z vícekrát použitelných spotřebitelských produktů s vysokým obsahem vody nelze udělat tzv. 'výrobky bez konzervantů' tím, že se z jejich složení prostě odstraní konzervanty. Pro většinu produktů s velkým množstvím vody, jejichž receptura je vyvážený systém, který zabíjí mikroorganismy a zabraňuje jejich množení, je pojmenování samo-konzervační mnohem vhodnější.“

Jinými slovy, téměř všechny produkty založené na vodě, které jsou označované jako „bez konzervantů“, ve skutečnosti nějaký konzervant obsahují, jen ne takový, který je dle EU zapotřebí takto označovat. Například med, sůl, kaolin, jíl, mastek, kalamín a kakaové nebo bambucké máslo mají konzervační schopnosti, například umožňují výrobu tuhých produktů a redukují množství volné vody. K umožnění použití samo-konzervační receptury se mohou využívat i zapečetěné obaly nebo určování kratší doby spotřeby.