Příběh za aloe: masajské ženy posilují postavení dívek

V drsných keňských podmínkách podporují masajské ženy samy sebe pěstováním aloe a odmítají negativní tradice. Reportérka Lush Times, Katie Dancey-Downs, se v Keni setkala s několika ženami a zjistila, jak se jejich životy změnily.

Upozornění: Tento článek obsahuje témata, která mohou některé čtenáře rozrušit

V komunitě Twala v oblasti Laikipia se 32 masajských dívek připravuje na obřad. Místní komunita se shromáždila a pro muže se z kořenů aloe vaří „pivo“ Muratina. Dívky jsou oblečeny do černých oděvů, které se tradičně nosí na obřad mrzačení ženských pohlavních orgánů neboli „obřízky“. Ženská obřízka je v Keni nezákonná, přesto se stále praktikuje.

Dívky z Twaly a okolních oblastí se objevují před davem a společně zpívají v tradičním jazyce Maa. Jejich píseň ovšem zdaleka není tradiční.

„Kup mi pero, kup mi knihu, abych mohla čerpat znalosti,“ zpívají. „Nenoste mi žiletku. Nemusím se nechat obřezat.“

Jejich hlasy jsou vzdorovité: „Obřízce říkáme „ne“!“

Pro dívky z Twaly je otázka obřízky v tuto chvíli passé. Cesta byla dlouhá.

Rovnost pro dívky

Rosemary Nenini je koordinátorkou ženské skupiny v Twale a hybnou silou změn, ke kterým v této komunitě došlo. Zasvětila své aktivity zachování mnoha aspektů masajské kultury, jako je výroba korálků, znalosti o léčivých rostlinách a životní styl komunity, ale zároveň se snaží vymýtit to, co považuje za špatné součásti zdejší kultury – konkrétně mrzačení ženských pohlavních orgánů, předčasné sňatky a nedostatečná práva dívek na vzdělání.

„Jsem obětí všech těchto věcí, ženské obřízky a toho všeho. Aspoň, že se sňatkem jsem měla štěstí, protože mám opravdu dobrého manžela,“ říká. Manžel jí umožnil pokračovat ve vzdělávání a poznatky pak využila k pozitivním změnám.

V minulosti dívky podstupovaly obřízku kolem 16–18 let, ale obvyklý věk, kdy se zákrok provádí, se snížil na 10 až 13, říká Rosemary. Mladým dívkám, které si obřízkou prošly, zůstalo celoživotní trauma a Rosemary se dodnes sama nikdy nedotkne žiletky.

Rosemary je přesvědčená, že ke snížení věku, kdy se obřízka provádí, došlo kvůli chudobě. Někteří starší členové komunity Rosemary přesvědčovali, že pokud se dívky nebudou nechávat obřezat, nikdo se s nimi nebude chtít oženit. A protože byly dívky provdávány ve stále mladším věku, znamenalo to, že v mladším věku také musely podstoupit obřízku.

„V dávných dobách Masajové nebyli chudí, ale dnes je tu chudoba znát. Takže, abys získal bohatství, vyměníš svou dceru za kozy, ovce a krávy,“ říká.

Rosemary by si přála, aby byly holčičky brány stejně jako chlapci. Když se vydala na cestu změny, připojila se k ženské skupině, která se nakonec spojila s pěti dalšími, a stalo se z nich to, co dnes známe jako komunitu Twala. Začaly věnovat svůj čas výrobě tradičních masajských korálků a stavbě domů.

Rosemary chtěla, aby ženy obřízku rovnou odmítly, ale starší členky komunity byly proti. Když se jich ptala proč, odpověděly: „Protože je to přechod z dětství do dospělosti.“

Takže Rosemary zaujala jiný přístup: „Řekněme „ne“ ženské obřízce alespoň do té doby, než dívky dokončí střední školu.“

S tím všichni souhlasili a v roce 2008 ženy v komunitě Twala vytvořily v tomto smyslu ústavu. Rosemary rozehrála dlouhou hru...

Dívky šly do školy – neobřezané a neprovdané. A když chodily do školy, měly možnost se tam setkávat s různými lidmi, rozšiřovat své znalosti a utvořit si vlastní identitu a názory. Než školu dokončily, začaly dívky obřízku odmítat.

V mnoha dalších skupinách po celé oblasti se obřízka stále praktikuje. Rosemary má ovšem podezření, že lidé možná s těmito praktikami skončili, nicméně aby se vyhnuli konfliktu, otevřeně to nepřiznávají.

Realizace změn v komunitě Twala nebyla pro Rosemary jednoduchá, zejména když měla přesvědčit muže. Vypráví, že byla dokonce v ohrožení života, a i téměř o deset let později jsou tyto vzpomínky stále příliš bolestivé.

A když mi začne vyprávět příběh prvních dívek, které na slavnostním ceremoniálu obřízku odmítly, dochází mi slova. Čekala jsem, že mi bude vyprávět příběh jedné odvážné mladé ženy a ne třiceti dvou, které byly společně připraveny se problému postavit.

Právě jsme byli přivítáni v Twale tradičním tancem a já se zaposlouchala do toho, jak silné jsou hlasy žen, když zpívají společně. Tento příběh ukazuje, jak silné mohou být hlasy kolektivu a jak se mohou komunity navzájem podporovat v boji proti nespravedlnostem.

Změna s pěstováním aloe

Byl tu však ještě jeden faktor, který podnítil změnu ve společnosti Twala, něco, co změnilo finanční dynamiku – aloe.

V masajské kultuře v oblasti Laikipia padá spousta práce na ženská bedra. Ženy přinášejí vodu, vaří, starají se o zvířata a vychovávají děti. To vše často bez vlastních peněz. Masajové jsou tradičně pastýři, ovšem degradace půdy kvůli nadměrnému spásání přinutila lidi přizpůsobit se a zajistit si i jiný způsob živobytí. V této holé, suché krajině se může pěstování plodin ukazovat jako obtížné.

Ženy z Twaly však měly nápad – začaly pěstovat aloe secundiflora a prodávat rostliny mužům, aby si z nich mohli vařit pivo muratina. Aloe je úžasná rostlina, která se dokáže vyrovnat s těžkými klimatickými podmínkami v této oblasti a v masajské kultuře má hluboké kořeny – kromě toho, že se používá na výrobu muratiny, má tato původní rostlina také léčivé využití jak pro hospodářská zvířata, tak pro lidi.

„Když může být žena ve skupině žen a vydělat si trochu peněz, a muž může vydělávat peníze jinde, pak nebudou kvůli chudobě prodávat své dcery,“ říká Rosemary a vysvětluje, proč byla aloe tak důležitá při podpoře rovnosti žen a mužů.

Ženy oslovily masajské muže a požádaly je o půdu. Muži zpočátku nápad žen odmítali, ale nakonec souhlasili a dali ženám 40 akrů, aby mohly společně s dalšími projekty využívat principy permakultury k pěstování aloe.

Ženy brzy navštívil Joseph Lentunyoi, Masajec, který nedaleko založil permakulturní středisko Laikipia Permaculture Center (LPC). Začal je podporovat v pěstování podle principů permakultury, kde se zemědělské praktiky, které fungují v souladu s přírodou, využívají k obnově poškozených ekosystémů. Nápady vždy přicházely od žen, ale Joseph dodal technické znalosti, naučil ženy principům permakultury a naučil je, kde nejlépe aloe pěstovat.

Zanedlouho Joseph přivedl zástupce z Lush a začal se rozvíjet vztah. Ženy z komunity Twala (a ženy ze tří dalších sousedních komunit), začaly prodávat aloe jak společnosti Lush, tak místním masajským ženám, které z ní vyrábějí mýdlo.

„Permakultura je dávný způsob života, který jsme opustili, možná kvůli vlivu Západu nebo vzdělání či náboženství,“ říká Joseph.

„Když jsme začali ženské skupiny vyučovat principům permakultury, říkaly jen: „No tedy! Takhle jsme to dělávaly, ale přestali jsme s tím! Musíme začít znovu!“

Ženy se staly tak úspěšnými, že je masajští muži nyní žádají, aby do své skupiny přijaly jejich manželky.

Jak znalosti Masajů potvrdily principy permakultury

Změny v komunitě Twala ukázaly, jak se kultura proměňuje. Zdejší ženy odmítly určité prvky masajské kultury a zároveň zachovávají tradice, jako je výroba korálků, zpěv a životní styl komunity. A s tím, jak se některé součásti kultury omezují, jsou vítány nové tradice.

„Lidé tradičně nepoužívají chemikálie a ani permakultura nevyužívá chemikálie,“ vysvětluje Priscilla, masajská žena, která sem přišla v roce 2014, aby ženám v komunitě Twala předala znalosti o permakultuře.

Priscilla mohla, což není zcela obvyklé, odejít studovat. Podporu měla především u své tety, která se stala lékařkou v Rusku. Po celou dobu svého studia věděla, že se musí vrátit do své komunity a pomoci k realizaci pozitivních změn.

Když Priscilla poprvé přijela do Twaly, byla půda velmi holá a probíhalo zde odlesňování. Nyní se stromy konzervují a do jejich korun se vrátili ptáci. Vyrábí se tu organický kompost. Stojí tu včelí úly, pěstují se byliny a růst vegetace podporují strouhy pro odtok vody.

Na počátku ženy čelily problémům, které představovali místní živočichové. Nejprve se na aloe vrhli dikobrazi, kteří značné množství zkonzumovali. Napříště prošlo stádo slonů přímo skrz políčka a zvířata pošlapala více než 100 rostlin.

Pomocí masajských znalostí a poznatků z přírody skupina našla řešení. Drátěné pletivo odradilo návrat dikobrazů a slony zase poslaly na jinou cestu úly, které navíc znamenají přidanou výhodu produkce medu.

Díky své práci v Twale může Priscillia financovat vzdělávání svého mladšího bratra a zaplatit lidem, kteří pomohou jejím rodičům v nepřítomnosti bratra s péčí o dobytek.

Stále více nápadů

Twala není jedinou skupinou masajských žen, která sklízí výhody pěstování aloe; LPC dnes podporuje další tři skupiny v regionu, které své produkty prodávají společnosti Lush. Nejnovější z těchto skupin je Osuguroi (masajský název pro aloe), kde ženy pěstují aloe přibližně rok.

Priscilla sedí na travnatém kopci a překládá, když se mnou ženy mluví o tom, jak jim pěstování aloe pomáhá s příjmy a zlepšuje jejich životní úroveň – že mohou například své děti poslat do školy.

Tato skupina teprve začíná a zdejší ženy mají velké ambice, ale i problémy, které musí překonávat. Jednou ročně touto oblastí procházejí sloni, kteří způsobují na plodinách značné škody, a někteří lidé sem vpouštějí zvířata, aby se napásla. Stejně jako ve Twale chtějí i ženy v Osuguroi tyto problémy vyřešit v souladu s přírodou. Čím více příjmů získají, tím více toho mohou na farmě udělat. Ženy většinou říkají, jak jsou hrdé na to, čeho dosáhly. Lidé možná pokáceli stromy a posekali trávu, ale farma byla zachována.

Když jsem cestovala do oblasti Laikipia, nečekala jsem, že uvidím přímé spojení mezi aloe a ukončením praktik obřezávání. Ale bez lidí, jako je Rosemary, kteří věci tlačí vpřed, by tyto změny nikdy nenastaly – aloe nealoe. Rosemary by si přála, aby tyto změny přijalo více komunit, a je jasné, že má odhodlání za tímto cílem jít.

Podívejte se na nový krátký film Source to Skin (s českými titulky), ve kterém Kelly ze společnosti Lush cestuje do Keni, aby zjistila, jaká je cesta aloe ze zdejší oblasti do dobročinného kelímku Charity Pot, nebo si přečtěte více informací o středisku Laikipia Permaculture Centre.

Tento příběh ukazuje, jak silné mohou být hlasy kolektivu a jak se mohou komunity navzájem podporovat v boji proti nespravedlnostem.

Domovská stránka - Příběh za aloe: masajské ženy posilují postavení dívek